Muž zamyšlen stojí před pračku. Tolik různých programů, které mu neříkají zhola nic. Otáčky, teplota, eko program, a ten prášek se sype kam? Mnohá žena se vyčítavě pustila do svého manžela, když jí vypral hedvábnou blůzu na šedesát. Jenže chlap řeší věci jednoduše. Úkol zněl: vyprat prádlo. Nikdo mu už nedal instrukce, že se před tím má roztřídit podle barev a materiálu.

Bohatě zdobené sklenice z broušeného křišťálu po babičce, se zničily v myčce. Pán tvorstva však nad tím mávne rukou. Raději by nádobí, co se do myčky nedá dát, rozbil, než aby přemýšlel, jestli se při mytí nepotluče.
Že jsou okna neumytá? No a co? Ještě jde přes ně vidět. Že se na parkety používá leštěnka, a proč se pánev nedrhne drátěnkou, je muži srdečně jedno.
Pokud se ale jedná třeba o auto, věc se má zcela jinak. Zatímco žena prostě nějak zařadí a ocenila by automatickou převodovku, ten její ji bude donekonečna poučovat, že spojku je třeba pouštět jemně a s citem. Dámy by raději menší vozidlo, se kterým se dobře parkuje. Pánové však mají mnohem více požadavků. Dokáží hodiny rozebírat, kolik to žere. Zajímá je, jak dobře auto dopadlo v crash testu, a jestli dokáže zrychlit z nuly na sto v pěti vteřinách.

Výběr auta je totiž důležitý úkol. Musí se zvážit mnoho proměnných, které jsou přesně definovány a mohou se snadno porovnávat. Jestli budou kachličky v koupelně zelené nebo červené, a zda to prádlo není trochu žmolkovaté, představuje záležitost estetiky a je věcí názoru. Jak se vlastně zjistí, že se člověk v domácích pracích zlepšuje? A musí se to dělat pořád dokola?
Je třeba se, bohužel, smířit s tím, že muži neradi dělají rutinní práce, které nemají žádný dlouhodobý výsledek. To ale neznamená, že ženám v domácnosti nebudou vůbec pomáhat. Práce je jim však třeba zadávat s jasnými pokyny a po provedení poskytnout zpětnou vazbu. Snad přitom pánové ocení, jaká je v domácnosti dřina.