Katolíci mají jednu velmi krásnou modlitbu k Duchu Svatému, která zní zhruba v tomto smyslu – Přijď Duchu Svatý a obnov moji rodinu a začni u mne, přijď Duchu Svatý a obnov naši farnost a začni u mne, přijď Duchu Svatý a obnov naši zemi a začni u mne…
Mahátma Gándhí zase napsal překrásnou a moudrou větu, která zní takto – buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.

Každá doba byla více či méně krutá. V současné době se v Evropě ve srovnání s jinými časy máme v podstatě velmi dobře. Teoreticky bychom mohli vybudovat ráj na zemi. Prosperujeme, a proto bychom si mohli dovolit část té prosperity věnovat zemím, které jsou na tom mnohem hůř, a životní úroveň je tam nesrovnatelně nižší. Ve skutečnosti komfort, který se nám naskýtá, často vede k tomu, že vztahy nejsou právě optimální. Dříve byli lidé na sobě navzájem závislí. Dnes to tak není, a to vede k tomu, že lidé jsou vůči sobě navzájem lhostejní, a to i v rámci rodin. Ovšem pokud se to nezmění, může dojít k morálnímu úpadku, který může vést také k zániku celé naší kultury a civilizace.
Samozřejmě existují lokální snahy, které se snaží toto vše změnit k lepšímu. Obnovit spolkový život, využívat sociální média k oslovení široké vrstvy obyvatelstva, apelovat na vedení obcí, magistrátů, krajů a ministerstev, věnovat se dobrovolnictví, vychovávat své děti k ohleduplnosti a slušnosti.

A právě u dětí se často nachází počátek problémů. Současná výchova je příliš volnomyšlenkářská a potřeby dětí rodiče staví na první místo. Je asi zbytečné se ptát, jak to dopadne, když takové dítě, které vyrůstá v prostředí, kde je uspokojována každá jeho potřeba, jednoho dne dospěje a bude mít tendenci v tomto trendu pokračovat bez ohledu na okolí.
Když mladý šestnáctiletý mladík nepustí v tramvaji starou paní nebo pána sednout, můžete dělat, že to nevidíte a pomyslet si něco o dnešní mládeži, nebo mu můžete slušně a bez hněvu vysvětlit, že by bylo žádoucí, kdyby uvolnil staršímu místo. Je to totiž rozhodně i naše věc v jakém prostředí žijeme.