Každý chce mít doma nějakého kamaráda navíc – je to příjemné zpestření života a člověk má co po práci či škole dělat. Navíc pokud někdo žije sám, necítí se úplně osamocen a pomáhá mu to cítit se lépe a cítit jakousi lásku v srdci, protože to přeci každý potřebuje a i když o tom nevíme, všichni tu lásku hledáme. Proto si lidé pořizují domácí mazlíčky. Nejčastějšími jsou kočka či pes, dále křeček, morče, králík, nebo také různí plazi či rybičky. Určitě každý známe někoho, kdo má doma nějakého mazlíčka, protože je to zkrátka super mít takového bližního, ale mnoho lidí kupuje domácí mazlíčky pro děti – aby se nenudily – a také to jde pak poznat. Zvíře trpí, protože stejně jako hračka, tak i zvíře přestane jednoho dne dítě bavit s tím rozdílem, že hračka je hračka a zvíře je svobodná duše jako každá jiná a mělo by si rozhodovat o svém životě samo, což rozhodně díky lidem absolutně nefunguje.

Takovéto obchody bývají velmi časté, protože se rodiče chtějí svých dětí zbavit, když prosí: „Mami, kup mi prosím toho pejska, Eliška ho má taky!“ Jenže dítě neví, že pejsek není hračka a že to je zkrátka bytost, která má právo na plnohodnotný život stejně jako my lidé. Ano, je to tak, děti ale zkrátka nemají ještě rozum, ale rodiče by měli mít.

Samozřejmě jsou děti, které takovéto dárky neomrzí a o zvířata se dál starají, není to ale zas tak častá situace. Člověk si řekne: „Proč se o to nestarají teda rodiče?“ No, odpověď je taková, že na to nemají asi z nějakého důvodu čas. Chodí do práce, starají se o domácnost a zahradu a na chudáka psa jim čas nezbyde. Taky proč, když je to dárek pro jejich dítě? Jenže pes opravdu potřebuje pozornost, a to nejen pes, ale i ostatní domácí mazlíčci, což ale většina lidí bohužel neví. I to se dá považovat za týrání zvířat a bohužel se toto děje velmi často a je to také velmi úzce spjato s výchovou dětí.