Každý rok, jakmile rtuť teploměru vyšplhá dostatečně vysoko, se mnoho lidí vyhrne v co nejmenším společensky akceptovatelném množství oděvu na zahrady, trávníky a pláže, kde se snaží zbarvit svou pokožku do zlatova. Někomu se daří více, jinému méně, avšak navzdory radám dermatologů se o to snaží prakticky všichni. A jen málokdo se zamýšlí nad tím, zda je to vůbec bezpečné.

Samozřejmě není pochyb o tom, že sluneční světlo je pro nás nezbytné. Pomáhá například mimo jiné spouštět syntézu vitaminu D, který patří k nezbytným látkám, které naše tělo potřebuje. Avšak, jak se říká, všeho moc škodí. Pojďme se tedy podívat na to, jak opalování vlastně funguje.

V podstatě se jedná o zvýšení produkce melaninu, tedy kožního barviva, v pokožce. Někteří lidé jej mají více, jiní méně, avšak máme jej všichni. Jeho úkolem je chránit nás před škodlivým slunečním zářením.

Jen málokdo si totiž uvědomuje, že naše Slunce je ve skutečnosti obří jaderný reaktor. A jako takový vyzařuje nejrůznější druhy záření, z nichž mnoho je pro nás škodlivých. Jistě, před velkou částí z nich nás chrání ozonová vrstva, avšak ani ta nepředstavuje stoprocentní štít. I proto se u nás vyvinul další ochranný mechanismus, kožní barvivo. To je také důvod, proč jej lidé původem z tropů mají nejvíce, a proč čím více na sever jdeme, tím bělejší pokožku lidé mají. Jde zkrátka o rovnováhu mezi příjmem vitaminu D a rizikem, které Slunce představuje.

Pokud se tedy opalujeme, pak tmavnutí naší pokožky neznamená nic víc než to, že se nás naše tělo snaží zoufale chránit před škodami, které by sluneční záření mohlo napáchat. A pokud se na Slunci spálíme, jedná se v podstatě o radiační popáleniny, podobné jako jsme mohli vidět v seriálu Černobyl, jen s mnohem menší intenzitou.

Když si toto vše uvědomíme, vidíme, že nárůst případů rakoviny kůže je poměrně snadno pochopitelný. Proto je rozhodně dobré používat v letních měsících ochranný krém s vysokým faktorem. Jistě, nebudeme opálení dohněda, ale věřte, že vaše tělo vám poděkuje.