Vztahy v rodině mohou být komplikované, avšak s rodiči bychom chtěli mít vztahy skvělé. Jenže, co když vám mluví do života i v dospělosti? Jak to vydržet? 

Jste dospělí, ale rodiče si toho ještě nevšimli? Co když už vám do života mluví až příliš? 

Rodiče nám dali život, vychovali nás, snažili se nám vštípit základy slušného chování a samozřejmě dělali všechno proto, abychom se v životě měli co nejlépe. Jenže každé dítě jednou dospěje a rodiče si to často nepřipouští. Stále mají potřebu dětem život kontrolovat, chtějí vědět, že se jejich potomek má dobře. Může to ale přesáhnout míru a někdy tak i dospělé děti mají pocit, že je rodiče stále vychovávají a moc jim mluví do života. Co s tím dělat a nezbláznit se? Jak rodičům neublížit, a přesto jim vysvětlit, že jejich starost už není na místě?

Kde jsi, co děláš a proč to neděláš jinak 

Několik hovorů nebo zpráv denně, otázky ohledně partnera nebo dětí, nevyžádané rady a kontroly. I tak to někdy vypadá, když si rodiče dělají až příliš velké starosti o své dospělé děti. Jenže ve třiceti už člověk nepotřebuje mít maminku neustále za zády, navíc nikdo nechce slyšet, že jeho práce je nesmyslná, že jeho partner je neschopný a děti nevychované. Rodiče to ale mohou myslet dobře a nejspíše také myslí. Starostlivé matky jsou na své děti upnuté, mají nutkavou potřebu vědět, co jejich dítě právě dělá, kde se nachází. Chtějí vědět, že je jejich potomek v pořádku, že mu nic nechybí, někdo to je ale spíše na obtíž. Dítě, které už žije svým vlastním životem, si chce dělat věci po svém, což rodiče někdy nemohou pochopit. 

Buďte v klidu a řešte vše s rozvahou 

Jak zůstat v klidu a s rodiči se nehádat? To jde opravdu někdy velice těžko, ale občas člověk vybouchne, řekne něco v afektu, a to může toho druhého velice mrzet. Zejména komunikace s rodiči ve vypjatých situacích se může lehce zvrtnout. A to, co jednou řekneme, těžko bereme zpět. Jistě, pokud vám rodiče mluví do partnerských vztahů či do výchovy vašich vlastních dětí nebo do výběru zaměstnání, je třeba zakročit a nenechat se. Ovšem velice opatrně. Zkuste si promluvit, zkuste kontakt omezit, a hlavně s rozvahou volte slova. Je třeba v rodičích vzbudit dojem, že se ale opravdu máte dobře. Vždyť i pády k životu patří.