Nedávný rozruch vzbudilo rozhodnutí galerie v Manchesteru, která se rozhodla zakrýt obraz „Hylas a nymfy“, od autora Johna Williama Waterhouse, a rozhodla se odebrat jej ze své expozice. Dílo bylo odebráno v pátek s tím, že díra, která zbyla po obrazu, je určena nyní pro veřejnou diskuzi o správnosti a konceptu takového díla v moderní společnosti tolika zmítané genderovou revolucí. Kurátorka galerie se však vzdálila od jakékoliv kritiky a označení cenzury s tím, že tímto krokem chtějí právě onu diskuzi rozpoutat a rozvířit. Dílo pochází z konce 19 století a je jedním z exponátů, který byl zařazen do speciální sekce „Hon za krásou“.

Celý obraz je vyobrazením mladého Hylase, který klečí u jakéhosi malého jezírka plného leknínů, obležený několika nymfami, které lákají Hylase do hloubek jezírka za jeho smrtí libými úsměvy a svými ženskými těly. Na první pohled výjev z antiky nám však v dnešním společenském rozpoložení trošičku vybruje. Impuls pro jeho skrytí je prý vlna #meToo, která se už přehoupla přes velkou louži, a právě se valí Evropou. Celá expozice je prý dle kurátorky špatně, neboť jsou tam pouze mužští autoři děl, kteří se honí za krasou, a jejich obraz ženy, jako pouhé femme fatale, pouhé zkrášlovací objekty, nic víc, zatímco prý na mužském Hylasovi stojí celé dílo. Ženy jsou tam dle jejich slov pouhou „atrapou“, který nemá sloužit ničemu jinému, než jen jako krásný prvek a kontrast ke krásnému nebezpečí.

Co bude dál?

Lidé mohou pod #MAGsoniaBoyce psát, co si o daném aktu myslí, a tedy živit onu diskuzi. Na co však mnozí poukazují je moderní interpretace minulosti a děl. Přesouváme totiž náš obraz reality na myšlení lidí na konci 19. století a už jen sundávání takového díla z expozice je jakýmsi znakem cenzury, kdy zahalujeme vše nekorektní, abychom ušetřili ženy zbytečné degradaci, avšak právě takovýmto skutkem jenom stavíme mínění žen jako chudinek do popředí. Jaký na to máte názor vy?