Cesta do Afriky, Nikaragui, nebo někam na ostrov mezi lidojedy pochopitelně nebezpečná je a to hodně. Cesta do Prahy z Brna, nebo do Ostravy z Bílovce většinou nebezpečná není. Jenže, je tady jedno velké jenže. Museli bychom si přesně stanovit co je to nebezpečí. Ono se to má totiž tak, že i cestou do Prahy může vykolejit vlak (viz událost ve Studénce), nebo může usnout řidič za volantem. Popřípadě to do vás někdo napálí. Vždy je tu však větší šance dorazit k cíli v pořádku sem nežli někam do tramtárie. Úraz se vám může přihodit stejně v Horní Dolní jako v Guatemale.

Třeba jej zaviní vlastní nešikovnost. Nikdy dopředu nevíte, co se může stát. Ten tajemný NĚKDO, ten strůjce našich osudů nám nikdy dopředu nesdělí, že si tam a tam zlomíme nohu. Pokud se tak stane v dosahu sanitky, není to zase nějak velká tragédie. Pokud se tak stane při výstupu na nějako horu, může to být hodně velký problém a například v džungli také. Zde už jde o život a je třeba se umět k takové situaci postavit. Pokud se to někomu stane, když je sám, má smůlu. Proto lidé chodí raději ve dvojicích. Jenže pokud ten druhý neví, co má dělat, je to skoro totéž jako být sám. V každém případě je dobré nebezpečím předcházet. Samozřejmě, že pokud chcete zdolat horu, tak se jí nevyhnete. Ale můžete si spoustu věcí zařídit tak, aby bylo nebezpečí co nejméně a aby z průšvihu nebylo něco s fatálními následky.  

Takže, když už jsme na těch horách, vždy nahlásit kam se chystáme a směr. S sebou mít to, co je potřeba k přežití v nouzi. Totéž platí při cestách do oblastí, kde na sto kilometrů nepotkáte ani živáčka. Nebezpečí nelze nikdy zcela vyloučit, ale lze jej snížit na minimum. Právě tím, že se na něj člověk připraví. Pokud připraven není, je lépe zůstat čumět doma, nebo se pohybovat jen takzvaně na jistotu. Ale ani to nemůže nějakou nehodu vyloučit.