Jde o to, že RAM je paměť, která umí data, chcete-li jedničky a nuly mimo zapisování také číst. ROM ne, ta je jen ke čtení. Zapsat data do ní museli jen při výrobě, běžný uživatel do ní neměl ani přístup. Ale zpátky k RAM. Tato zkratka je z anglického Random Access Memory. Když budeme chtít být v překladu přesní, je pak tato zkratka v českém jazyce jako paměť s náhodným přístupem. Což je drobátko zavádějící, k datům stroj nepřistupuje žádnou náhodou. Proto je lepší výklad této zkratky, kde se slovo náhodný vyloží jako adresovaný nebo přímý. Proto je dříve používaný název přesnější.

Byla to zkratka RWM, tedy Read-Write Memory, čili paměť, čtení a zápis. Těchto pamětí je samozřejmě více druhů, ale vyjmenovat je všechny nelze. My si povíme jen to, že jsou například statické a dynamické, volatilní a nevolatilní, feritové nebo bubnové a tak dále a tak dále. Pokud budete chtít pochopit, jak to přesně funguje, tak se musíte připravit na poměrně obsáhlé studium a věřte, že to nebude snadné. Nemáte-li k tomu vztah… Abyste měli představu s čím byste se mohli potýkat, vypůjčím si dvě věty z odborného článku. Zde jsou.

 U statické RAM (SRAM) je paměťová buňka realizována jako bistabilní klopný obvod a skládá ze šesti tranzistorů (klopný obvod ze dvou invertorů po dvou tranzistorech a dva další tranzistory). Bum. To je větička co? Nu, a ještě jedna podobná. V dynamické RAM (DRAM) jsou buňky realizovány pomocí parazitních kapacit (jeden tranzistor).  Nuže, pokud jste něco z toho pochopili, směle se na problematiku vrhněte. Jistě bude její studium pro vás přínosem. Pro nás jako běžné spotřebitele je důležitá jen její velikost. Máte-li ve vašem počítači dvě giga RAM, tak vám slouží jen k běžné činnosti, tedy psaní a poslech hudby například. Dnešní počítače však většinou disponují RAM pamětí o velikosti minimálně čtyři giga.